O ProDivadle

Dovolte mi na úvod ocitovat z divadelní příručky Františka Cimlera z roku 1934: ,,Nic tak rychle nestárne jako divadlo, vzpomeneme-li divadla před dvaceti lety a srovnáme-li je s divadlem dnešním, přijdeme na ty rozdíly. Ještě před dvaceti lety jsme slyšeli z jeviště silně nadnesený pathos. Slova řinčela a věty se nesly do výše. Dialog byl roztříštěn, nebylo souladu. Proč? Herec byl pánem situace a režisér byl jen aranžérem. Proto různorodé herecké prvky nemohly divadelnímu představení dáti určitou linii, pevný rámec a jednotný sloh. Vynikali jednotlivci, ale zapadali méně zdatnější herci. To byla chyba. Dnešní doba staví do popředí režiséra jako umělce, který má stmeliti všechny prvky zúčastněné na divadelním představení v pevný a harmonický celek. Nevynikají tak jednotlivci, nýbrž celý soubor.“

Vzhledem k tomu, že se nám opět navrátilo divadlo silných hereckých osobností, ale režie všeobecně poněkud pokulhává (a to převážně z důvodů politických a finančních), rádi bychom na typ režisérského, tedy i programově jasného divadla, navázali. Divadlo je ve stálém vývoji, podléhá módě, ale nesmějí nás plést všechny nové směry, které zrodila doba. Jdeme svou vlastní cestou. A já jako režisérka se nechávám vést převážně srdcem.

                      Upoutávka autorské hry Světla v tunelu na billboardech v Utrechtu.